XXX

Všechny cesty vedou do Prahy a zpět. Zatímco Pasin s Cihlou si na tuto neděli naplánovali pražský maraton, náš tým, na poslední chvíli oslabený z neznámého důvodu o Filipa, obětavě doplnil ex-presidente, přišedší z hlavního města speciálně kvůli zápasům a navíc po svatební oslavě. Pro úplnost dodejme, že zápasu nebyl přítomen ani Peťan, sledující v Minsku naživo zápasy hokejového mistrovství, a do branky tak opět musel Vovka. Sestava vypadala takto: Vovka – Pur, Luke, Kuba, Manchos, Táborák.

XXX – Vema 5 : 2 (1 : 1)

Za mírného májového deštíku začaly oba týmy opatrně, testujíce, co provede lehce navlhlý povrch s jejich souhrou i se soupeřem. Šancí bylo zpočátku poskrovnu; Vovka stáhl ze vzduchu relativně slabou střelu, na druhé straně Pur zdálky přestřelil. Hned první gólovka však skončila gólem: jižanský útočník využil špatného rozebrání hráčů, obhodil si Táboráka a z úhlu napasoval střelu přesně nad Vovkovo rameno. Zanedlouho naštěstí přišlo zasloužené vyrovnání: Luke sice přímák napálil jen do zdi, ale odražený míč poslal Táborák nekompromisně do sítě skrz všechno, co stálo v cestě. Díky tomu se stal poločasovým "mužem zápasu" pro oba zúčastněné týmy.

Po změně stran už byl zápas v naší režii. Do vedení nás poslal Pur, který si po Lukeho přihrávce před vápnem našel prostor a propálil gólmana. Pohodu týmu umocnil Mancha umístěnou placírkou, kterou přes stínícího obránce zřejmě gólman viděl na poslední chvíli – 3:1! Potom přišly velké Kubovy chvíle. Při nájezdu dvou na jednoho využil Purovy přihrávky, zasekl kolem obránce do středu a propálil gólmana k bližší tyči. Chvíli nato předvedl nejlepší akci zápasu: od levé lajny obešel (nejméně) dva obránce, u pravé tyče udělal kličku i gólmanovi a do prázdné klece zakončil na 5:1.

Najednou tu bylo XXX s jistotou kombinující a kontrolující hru. Další akce na sebe nenechaly dlouho čekat a několikrát jsme sami nechápali, jak je možné zazdít nájezd „dva na nikoho“. Luke s Manchou si nepřihráli přesně, lahůdkovou přihrávku od Pura poslal Kuba nad břevno volné branky a odmítl tak hattrick. Za zmínku stojí i hra obrany, v níž zejména Luke a Pur dobře pokrývali hráče soupeře a četli přihrávky „do ulice“, takže Vovka se v bráně kromě pár vyběhnutí ani moc nezapotil. Přesto ještě inkasoval závěrečný gól: jeho volání při rozehrávce naší standardky „Pure, seš poslední!“ totiž bývalý prezident neslyšel, vydal se neohroženě kupředu a následnou ztrátu míče soupeř ztrestal úspěšným protiútokem. To však bylo definitivně vše a mohli jsme slavit!

XXX – Litrpůl odloženo

V povznesené náladě jsme se přemístili do přilehlé putyky a starostlivě sledovali déšť, který se během naší pauzy změnil z májového v regulérní liják. Před plánovaným začátkem našeho druhého duelu již byla u obou branek solidní kaluž a sudí Laďa „Šéf“ Synek i s kolegou vážně přemýšleli, zda vůbec utkání zahájit. Po naléhání obou hry chtivých týmů rozhodli, že zkusíme poločas. Déšť však neustával a po dvou minutách hry se kaluže změnily v jedno velké jezero, na němž už nešlo běžně přihrát. Oba pánové tak zápas ukončili a „šéf“ zavolal svému šéfovi Polákovi, co dál s dnešním programem. Dostal sice instrukci „hodinu počkat“, po další čtvrthodině hustého lijáku však bylo jasné, že dnes už se na Monte Bú hrát nebude.

Slavíme tedy vítězství, ve které jsme při absenci brankáře a horko těžko poslepované sestavě příliš nedoufali. Odložení je škoda zvláště kvůli Purovi, který přijel speciálně kvůli futsalu a dnes bychom jej snad dokázali potěšit výkonem i ve druhém zápase. I tak má za obětavost nehynoucí respekt.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek